HUDBA SFÉR - OBJEVENÍ HUDBY

Citace ze skript Hlubinná harmonizace.

Počátky hudby neznáme. Mýty mnoha národů připisují hudbě božský původ. V ranných dobách hudba skutečně patří do oblasti kultu, teprve později se stává estetickým výrazovým uměním. Při hledání počátků hudby je leckdy nutno brát v úvahu i různé jevy z oblasti zvuku. Západoevropský pojem hudby je odvozen z řecké antiky a od velkých starověkých kultur Blízkého a Dálného východu.

PÝTHAGORÁS ze Samu (570-496 př. n. l.) je pokládán za "vynálezce" hudby v tom smyslu, že podal matematické zdůvodnění základů hudby (= tónového systému).

Toto zdůvodnění podpořil akustickými měřeními na monochordu.

Stavebné kameny a číselné proporce jeho tónového systému:

čistá oktáva, 1:2

čistá kvinta, 2:3 (= nepatrně vyšší
než temperovaná kvinta)

čistá kvarta, 3:4 (= komplementární interval,
nepatrně nižší než temperovaná kvarta, spolu s kvintou dává oktávu).

Tyto proporce se dají vyjádřit pomocí čísel 6, 8, 9, 12, přičemž v rámci oktávy máme dvě kvinty 2:3, dvě kvarty 3:4 a jeden celý tón 8:9; oktávy, kvinty a kvarty jsou v pythagorejském ladění čisté, jsou to dokonalé konsonance.

Ostatní intervaly vznikají odvozením z prve jmenovaných, např. tercie ze dvou celých tónů 8:9, půltón odečtením dvou celých tónů 8:9 od kvarty 3:4, jejich číselné proporce jsou složité a jsou tudíž disonantní.

V rámci pythagorejského ladění jsou možné tyto tónové systémy (řady):

- pentatonika bez půltónů, vznikne navršením pěti kvint:

c-g-d-a-e, seřazeno v rámci jedné oktávy:
d-e-g-a-c [c-d-e-g-a]

- sedmitónová diatonika: f-c-g-d-a-e-h,
neboli d-e-f-g-a-h-c [c-d-e-f-g-a-h]

- dvanáctitónová chromatika: zde ovšem vzniká známá potíž v tom, že dvanáctá kvinta je o tzv. pythagorejské komma (= 23,5 centů) vyšší než sedmá oktáva, s níž by měla být identická, a tento rozdíl se pak opakuje u všech (z hlediska temperovaného ladění) tzv. enharmonických tónů, např. fis-ges, b-as apod.

Pýthagorás dále formuloval představu o harmonii sfér: hudba jako součást a zároveň šifra kosmického řádu - na stejných číselných proporcích jako jsou poměry intervalů v hudbě spočívá i pohyb kosmu a lidské duše, a také představu o hudebním ethosu, tj. o působení hudby na člověka, na fyzickou i psychickou stránku jeho existence - hudba je ve své číselné podstatě odrazem uspořádání světa, zpětně však také ovlivňuje mysl a charakter člověka, stává se morálním a společenských faktorem, který hraje roli ve výchově a společenském životě.

Jeho koncept hudby sfér odhaluje, že každá planeta, hvězda, rostlina, moře nebo skála se pohybuje ve specifickém rytmu a rezonuje specifickou vibrací. Spousta vibrací je studnicí starodávné moudrosti, která je zapečetěna v mantrách a mandalách. Každá věc ve vesmíru, dokonce i celý vesmír, neustále vibrují v určitém rytmu.

Pythagoras nazýval tento celkový rytmus hudbou sfér a její složky vyjadřoval čísly".